Ve středu 29.4. jsme s naší devátou třídou a osmáky jeli do polského města Osvětim. Tam jsme zažili exkurzi v koncentračním táboře, jehož součástí byla i prohlídka nedalekého tábora Birkenau.
Jako vždy jsme jeli s naším oblíbeným panem Kočím, který nás provázel celým zájezdem. Cesta nám rychle utíkala a zanedlouho jsme po krátké zastávce překročili polské hranice. Netrvalo dlouho a dojeli jsme na místo. Nejprve jsme prošli kontrolou jako na letišti, poté nám byla přidělená paní průvodkyně a dostali jsme sluchátka. Zprvu jsme procházeli dlouhou chodbou, kde se celý den předčítají jména zesnulých.
Už z dálky jsme všichni poznali známou vstupní bránu, na které stojí “Arbeit macht frei‘‘, tedy práce osvobozuje. Podle nás to na první pohled nevypadalo jako koncentrační tábor. Cihlové domy a ulice, téměř jako normální část města. Podívali jsme se do několika z baráků, kde jsme mohli nakouknout do toho, jak fungoval běžný život v Osvětimi. Nejvíc nás zaujalo povídání paní průvodkyně, která v Osvětimi provází už dlouho. V životě měla možnost mluvit se spoustou lidí, kteří si na vlastní kůži zažili tento koncentrační tábor a vyprávěla nám jejich neskutečné příběhy, které se nás všech dotkly. Co nás zasáhlo ještě více, byla plynová komora, kterou jsme procházeli na zpáteční cestě. Poté jsme se přesunuli autobusem do Birkenau, kde jsme mohli možná jako jedni z posledních vidět pána, který tam byl kdysi ve 14 letech deportován ze Slovenska. Přestože jsme byli teple oblečeni, i tak se někteří klepali zimou, proto si nedokážeme představit, jaké to muselo tehdy být pro všechny vězně.
Tímto skončila exkurze, díky které jsme si uvědomili, že v životě opravdu řešíme malichernosti. Myslíme si, že je dobré si uvědomit a vidět to na vlastní oči, co lidská nenávist dokáže.
Žákyně z 9. třídy Noemi Kosáčová, Veronika Divoká, Eva Toboláková.